P. S.

Žalman

1:Stála Hu vrátek tEmaj7ichá a smH7ířená,
jen vítr bEušil do drátC#ů jak do cimbF#álku,
já chtěl nHazpátek k nEmaj7í se vrC#mátitC#7 
a věděl, žEe zas prohrávC#ám dívčí vF#álku,
do jedné z kC#momor svýho sErdce mě na jeden zHápad zamykH7á,
proč se mi z Eúdolí a hC#or tam od ní tEmaj7ěžko utíkHá.
R:Tak se nemrač, lC#másko, že se rEáno s nocí ztrHácím,
třeba jednou, lC#másko, postavEmím ti velkou mHáj,
nezapomeň, lC#másko, že i jEá se v zimě vrHacím,
pak nám budou, lC#másko, pod peřEminou srdce tHát.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: